Architektka a designérka Eva Fantová je autorkou širokého spektra realizací, které obor architektury nabízí. Zabývala se nejen návrhy architektonických solitérů, ale také urbanismem, designem, výstavnictvím, rekonstrukcemi, knižní grafikou i památkovou péčí. Společným jmenovatelem její tvorby je důraz na výtvarný rukopis. Svůj zájem o proces navrhování přetavila do vypracování metody výuky Základů architektonického navrhování na Fakultě architektury ČVUT.
Podle vzpomínek Evy Fantové (rozené Konečné) ji ke studiu architektury přivedlo vlastní podvědomí, když se v šestnácti letech, během studia jedenáctileté střední školy, rozhodovala mezi uměleckým nebo přírodovědným zaměřením studia: „Nečekaný nápad mne přivedl ke knížce o architektuře od Karla Honzíka. Pečlivě jsem ji prostudovala, ale byla jsem z ní docela zmatená. Honzík kritizoval právě to, co se mi v obsahu líbilo nejvíc. Byly to Le Corbusierovy skici,“ dodává architektka. (odpovědi E. Fantové na dotazník projektu Ženy v architektuře)
Architekturu Fantová vystudovala na Fakultě stavební VUT v Brně. Krátce po absolutoriu pracovala jako kreslička-projektantka skupiny v projektovém ústavu v Havířově. V roce 1965 přesunula svou činnost do Prahy, kde se stala vědecko-výzkumnou pracovnicí na katedře teorie a vývoje architektury na Fakultě stavební ČVUT. Paralelně zde nastoupila mezi lety 1966–1968 na postgraduální studium v oboru rekonstrukce památek a až do roku 1975 asistovala při výuce cvičení z předmětů Dějiny architektury a Památková péče a rekonstrukce. Zabývala se také svou kandidátskou prací na téma Kamil Hilbert – příspěvek k památkové péči první čtvrtiny 20. století, její školitelkou byla Milada Radová-Štiková. Na toto téma publikovala, společně s Oldřichem Dostálem, několik časopiseckých studií. Titul kandidátky technických věd byl Evě Fantové udělen v roce 1993.
Od sedmdesátých let se Eva Fantová zabývala samostatnou činností na „volné noze“ v rozmanitých specializacích, které rozšiřují pole architektury – výstavnictvím, návrhy architektonického designu nebo užité grafiky. Tvořila samostatně i v těsné spolupráci s manželem, architektem Bohumilem Fantou. Zakázky získávala přes Český fond výtvarných umění (ČFVU) a Architektonickou službu. Nešlo o rozsáhlé oficiální zakázky, ale o realizace nevelkého rozsahu, které však nerezignovaly na výtvarnou kvalitu návrhu. Rané projekty představují zejména precizní návrhy kovových prvků – např. architektonicky ztvárněné mříže či vrata pro budovy Národní galerie v Praze (1973–1976), schodiště pro Zbraslavský zámek (s B. Fantou, 1976) nebo návrhy expozic a subtilního výstavního mobiliáře (Holandské malířství, 1973; Zátiší, 1974, s Bohumilem Fantou). Zásadní prací autorské dvojice je obřadní síň a hřbitov v Telči (1975–1981), komplexní realizace, včetně návrhu interiéru a individuálního vybavení, okolní zeleně, ohradní zdi z pohledového betonu a geometricky komponovaného mřížoví. Se stejnou precizností, do všech detailů i v modelech, vypracovali v druhé polovině osmdesátých let podobný úkol, hřbitov a obřadní síň pro Mariánské Lázně. Z jeho realizace sešlo. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let Fantovi vypracovali pro Mariánské Lázně návrh mobiliáře a informačního systému pro zdejší léčebné trasy (1979–1983), v průběhu osmdesátých let se obdobnému úkolu věnovali ve Františkových Lázních.
Velkou část tvorby Evy Fantové zaujímá právě grafický design, kterému se věnuje od sedmdesátých let. Mimo zmíněné návrhy infografiky pro lázeňská města je Fantová autorkou knižní a výstavní grafiky. V rámci soukromého architektonického studia Fanta E+B design, které společně s manželem Bohumilem Fantou založili v roce 1990, zpracovala Fantová řadu zakázek na vizuální prezentaci firem pro obchodní a reklamní účely. V roce 1998 navrhla informační systém pro Průhonický park v Praze v podobě třiceti piktogramů. Grafickému designu se věnovala také teoreticky ve studii Archigrafie jako součást našeho životního prostředí (1982), v níž upozornila na důležitost souhry této disciplíny s architekturou pro vytváření veřejného prostoru. Zdůraznila také závažnost estetické funkce, která má být součástí kvalitního grafického návrhu.
Dalším důležitým tématem profesního směřování Evy Fantové je soudobá tvorba v kontextu historického prostředí. Společně s Bohumilem Fantou je autorkou řady projektů, které vnáší do prostoru historické architektury soudobý tvar, jenž podle jejích slov „musí silně reagovat na prostředí, do kterého se vkládá“. Každá taková tvorba je podle architektky „jedinečná a nemá žádný vzor“. Oceňované realizace osvětlení interiéru kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi (1994–1995), úpravu hrobového místa a náhrobníku sv. Vojtěcha v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě (1997), adaptaci lapidária Betlémské kaple v Praze na výstavní prostory s pomocí originálního návrhu osvětlení (1999), kolumbárium v Horních Počaplech (2006–2008) či revitalizace historických náměstí v Roudnici nad Labem (2006–2010) spojuje šetrné zacházení s historickým prostředím a precizní práce s tvary a materiály.
V 90. letech se Eva Fantová vrátila k pedagogické činnosti. Mezi lety 1995–1997 byla odbornou asistentkou v ateliéru Jiřího Mojžíše na Ústavu výtvarné tvorby FA ČVUT, kde využila své zkušenosti jak výtvarné, tak architektonické, vypracovala metodu a od roku 1997 vedla jeden z ateliérů Základů architektonického navrhování (ZAN). Princip výuky ateliérového typu, určené pro studenty prvního ročníku, spočíval v rozvíjení tvůrčího způsobu navrhování systematicky krok za krokem. Podle slov autorky byla metoda vypracována tak, aby podněcovala kreativitu, fantazii, bezprostřednost. Studující se na základě konkrétního zadání nejdříve zabývají plochou, následně objemem a v posledním kroku prostorem. Proces abstrahování na základě konkrétního zadání umožnil nekonečnou variabilitu a jedinečný kreativní přístup každého studenta (E. Fantová, 2022). Princip celé výuky poté Eva Fantová modifikovala pro obor krajinná a zahradní architektura na České zemědělské univerzitě (2007) a pro výukový projekt Design v dopravě na Fakultě dopravní ČVUT (od r. 2008). Výsledky studentských prací z ateliéru ZAN byly pravidelně prezentovány na půdě ČVUT i v zahraničí (Hamburg, Oldenburg, 1998, Drážďany 2002). V roce 2007 získala Eva Fantová na základě své habilitační práce Figury obrazů zpětného zrcadla (2000) titul docentky na Fakultě architektury ČVUT.
Každoročně mezi lety 1998–2010 pořádali Eva Fantová s Bohumilem Fantou mezinárodní studentské workshopy ve Florencii ve spolupráci s organizací Fondazione Romualdo Del Bianco, která svou činností umožnila studujícím a pedagogům vycestovat do Itálie. Zde Eva Fantová vypracovala úspěšný univerzální pracovní program workshopu pro mezinárodní skupiny studentů a studentek s názvem Touches of the Renaissance, který se mohl periodicky ve čtyřletých obměnách opakovat a stal se tak základem i pro další programy podobného typu.
Zdroje:
red. AH [Anděla Horová], Eva Fantová, in: Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), 1. svazek, A–M, Praha 2016, s. 294.
Pavel Halík, Roudnice nad Labem: úprava náměstí, Architekt LVI, 2010, č. 6, s. 72–75.
Pavel Halík, Kolumbárium Horní Počaply, krásná geometrie, Architekt LIV, 2008, č. 12, s. 74.
KB [Klára Benešovská], Fantová Eva, Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky, Praha 2006, s. 198.
Karin Kasanová, Čas her. Rozhovor s Bohumilem a Evou Fantovými, pedagogy FA ČVUT, 22. 3. 2006, dostupné z: https://www.earch.cz/architektura/clanek/cas-herrozhovor-s-bohumilem-a-evou-fantovymi-pedagogy-fa-cvut, vyhledáno 26. 7. 2022.
Saur Allgemeines Künstlerlexikon: die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker. Band 36B, s. 572, München K. G. Saur Verlag, Leipzig 2003.
Eva Fantová, Figury obrazů zpětného zrcadla, habilitační práce, Fakulta architektury ČVUT v Praze, Praha 2000.
Pavel Gregor, Tvorivá pokora, Projekt XLII, 2000, č. 1, 2000, s. 41–43.
Pavel Kalina, Nowy nagrobek św. Wojciecha w katedrze św. Wita w Pradze, Ochrona Zabytków LIII, 2000, č. 2, s. 194–197.
Vladimír Czumalo (ed.), Česká architektura 1989–1999: očima kritiků, Praha 1999.
Eva Fantová, Výuka základů architektonického navrhování na FA ČVUT, Fórum architektury a stavitelství IV, 1998, s. 22–23.
Pavel Toman, Nový náhrobní kámen sv. Vojtěcha v pražské katedrále, Architekt XLIII, 1997, č. 23, s. 36–37.
Vladimíra Koubová-Eidernová, Patron zářící nepřítomnosti, Architekt XXIII, 1997, č. 2, s. 35–36.
Klára Benešovská, O sv. Vojtěchu nově v katedrále sv. Víta, Ateliér XXVI, 1997, č. 1–2, s. 2.
Jiří Oberpfalzer, Náhrobek sv. Vojtěcha, pamětní tisk k odhalení náhrobku, Nadace Patriae, 1997.
Eva Fantová – Bohumil Fanta, Nové osvětlení historického interiéru. Svatováclavský kostel ve Staré Boleslavi, Umění a řemesla XXXVIII, 1996, č. 2, s. 54–55.
Katalog Grand Prix 95, Obec architektů, 1996.
Osvětlovací tělesa v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi, Architekt XLII, 1996, č. 4, s. 40–41.
Bohumil Fanta – Eva Fantová, Klára Benešovská, Velký malý úkol: výstava architektonických prací, kat. výstavy, Galerie Roudnice nad Labem, 1994.
Carátula del libro, El Espectador IX, 1983, s. 13.
Eva Fantová, Archigrafie jako součást našeho životního prostředí, Výtvarná kultura VI, 1982, č. 1, s. 10–12.
Eva Fantová – Bohumil Fanta, Hřbitov a obřadní síň v Telči, Architektura ČSR XXXIX, 1980, č. 9, s. 394–395.
Eva Fantová, Vliv osobnosti a díla Kamila Hilberta na památkovou péči, Umění XXVII, 1979, č. 1, s. 67–76.
Veitsdom in Prag, Umgestaltung des Grabes des heiligen Adalbert, Kunst und Kirche, Jahrg. CXXXVIII, n. 4.
